Srp 19, 2020
Jedním z odvětví, jehož ochromení bude mít v důsledku pandemie koronaviru zásadní dopad na ekonomiku, je průmysl. Dalšími oblastmi, které se na výsledném stavu negativně podepíší, jsou služby nebo cestovní ruch, které pandemie citelně zasáhla
Páteř evropských ekonomik tvoří právě průmyslový sektor, z hlediska hrubé přidané hodnoty (HPH – rozdíl mezi celkovou produkcí zboží a služeb na straně jedné a spotřeba na straně druhé) se jedná o 16,9 %. Průmysl je jedním ze stěžejních zdrojů příjmů a pracovních míst i pro Česko.
Dokazuje to i analýza projektu Evropa v datech, která uvádí, že průmysl má v česku na HPH obzvlášť výrazný podíl: tvoří téměř její čtvrtinu (23,7 %). V důsledku dopadů krize na průmysl se dá očekávat také zvýšení nezaměstnanosti. Na celková čísla má průmysl výrazný dopad – z celého trhu práce obsazuje až 23 %. Ze zmíněné analýzy vyplývá, že Česko je v tomto ohledu mezi evropskými státy na třetím místě, a to hned po Irsku a Norsku.
Český průmysl: problémy s dodávkami, cash flow i logistikou
Pro český průmysl nevypadala situace růžově už před několika měsíci. Dopady způsobené šířící se nákazou Covidu 19 ovlivnilo chod více než třetiny českých průmyslových firem. Zhruba dvě pětiny společností se již před třemi měsíci potýkalo s problémy s dodávkami, komplikace s dopravou a logistikou řešilo cca na 36 procent firem. Zaměstnance v karanténě měla v té době třetina podniků. Informace vyplývají ze šetření Svazu průmyslu a dopravy ČR, které proběhlo mezi 347 průmyslovými společnostmi. Šetření dále uvádělo, že se v souvislosti s Covidem může až pětina podniků dostat do problémů s cash flow. Z dnešního pohledu se jeví, že šlo ještě o celkem optimistickou predikci. |ochromená průmyslu má dopad negativní nejen na českou ekonomiku.
Podle analýzy zaměřené na ekonomické dopady pandemie Covid 19 společnosti Deloitte se růst globální ekonomiky v letošním roce nejspíše zpomalí pod 2,5 procenta, což podle IMF odpovídá definici recese. Vyspělé ekonomiky se pravděpodobně nevyhnou poklesu HDP. Autoři studie uvádějí, že závažné dopady postihnou země, kde se nákaza rozšířila rychle mezi větší podíl obyvatel, tj. Itálii, Španělsko nebo Velkou Británii. Analýza jako jeden z mnoha zdrojů potvrzuje i fakt, že mezi ohrožené státy patří i Německo. A to může být pro český průmysl klíčové.
Blýská se průmyslu na lepší časy?
Svaz průmyslu a dopravy ČR v tiskové zprávě uvádí, že průmyslová výroba v Česku v červnu zpomalila meziroční pokles na 11,9 procenta z květnových 25,7 procenta. K lepšímu výsledku údajně přispělo oživení výroby aut. Z dat zveřejněných Českým statistickým úřadem (ČSÚ) vyplývá, že v meziměsíčním srovnání byla červnová průmyslová produkce vyšší o 13,4 procenta.
Meziměsíčně průmysl od rekordního poklesu v dubnu roste, v květnu se oproti dubnovému dnu produkce zvýšila o 13,8 %, v červnu průmysl meziměsíčně stoupl o 13,4 %. „Přestože se postupně odrážíme ode dna, nás ale stále čeká obtížný vývoj. Letošní pokles výroby a zakázek nebude snadné rychle obnovit. Zpomaluje se tím i investiční aktivita. Trh práce reaguje s určitou setrvačností a krize se dotkne i ukazatele nezaměstnanosti. Proto je nutné nastavit například efektivní dlouhodobý kurzarbeit, aby podniky přežily nejen karanténní zmrazování, ale i následující období, které poznamená nižší domácí i zahraniční poptávka,“ upozorňuje Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky a hlavní ekonom Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Aktuální výsledky průmyslu korespondují s předběžným odhadem Českého statistického úřadu o vývoji HDP, podle něhož se očekává, že ve druhém kvartálu celá ekonomika klesne o 10,7 %.
__Mohlo by vás také zajímat…
Uvažujete v souvislosti s aktuální situací o odprodeji firmy či firemního podílu? Investujeme do českých podniků protože v české podnikání věříme. Kontaktujte nás. Českým firmám rozumíme.
Srp 7, 2020
Generace podnikatelů, kteří v 90.letech zakládali firmy, začínají v Čechách shodně řešit nerudovskou otázku: kam s ní? Nebo, lépe řečeno – komu firmu předat. Dříve se považovalo předání rodinné firmy mladší generaci za automatické. Dnes tomu tak ale není. Mnoho potomků o převzetí štafety řízení rodinného podniku totiž nestojí.
Otázka rodinných firem a nástupnictví přichází na pořad dne díky generační výměně tam, kde vlastníci začali podnikat po roce 1989. V té době vládl podnikatelský entuziasmus, příležitosti, které do té doby nebyly a možnost budovat prosperující podniky. To byly důvody, proč se lidé pouštěli do podnikání s vervou, nadšením a idealismem a byli ochotni budovat něco svého často s obrovským nasazením a s nemalými obětmi. Jedním z hnacích motorů byla jistě i vidina, že jednoho dne odkáží prosperující firmu svým dětem.
Darované firmě na zaměření nehleď? Mladí na to hledí jinak
V dnešní hektické a nejisté době by jeden předpokládal, že pokračovat celkem v útlém věku v započaté práci a mít možnost firmu dále rozvíjet bez počátečních porodních bolestí by se mělo mladému člověku jevit jako výhra. Není tomu tak. Mnoho firem, které v devadesátých letech vznikaly je zaměřeno technicky. Lukrativní byl těžký průmysl, kovovýroba, nebo výrobou komponentů. A mnoho těchto oborů nepřipadá mladým dostatečně sexy. Vypadá to, že dnešní mladí lidé mají úplně jiné zájmy. Baví je technologie, cestování a zodpovědnost je tak trochu děsí.
Největší tuzemský průzkumu, který byl realizován v 500 rodinných firmách nezájem právoplatných nástupníků o převzetí rodinné firmy potvrdil. Podle agentury na průzkum trhu IPSOS, jež výzkum uskutečnila, počet rodinných firem, které jsou k mání, narůstá. Podle zmiňovaného průzkumu dvě třetiny podnikatelů považují nástupnictví svých potomků ve firmě za za naprosto samozřejmé, spatřují ho dokonce často jako jedinou možnost. Jak by jim jistě briskně poradili jejich potomci, kteří se často realizují v oborech jako technologie, marketing nebo IT, měli by začít myslet out of the box a najít někoho jiného, kdo by v odkazu pokračoval. V Česku je zhruba tři sta tisíc rodinných firem, více než polovina jejich majitelů uvádí, že by ji v případě dobré nabídky prodali externímu zájemci. V jen pětatřiceti procentech případů předávají rodiče firmu svým dětem.
Vedení firmy „na zkoušku“
Ani v těch zmínění pětatřiceti procentech však nemají rodiče vyhráno. Mnoho mladých lidí shledá po několika měsících či, v lepším případě, letech, že vedení firmy je úkol nad jejich síly a firmu opouštějí.
Stěžejní je probudit v dětech zájem o firmu už v útlém věku, každého rodiče, který se rozhodl, že firmu potomkům předá, až bude vhodný čas, čeká nelehký úkol: motivovat, motivovat, motivovat. A to nejlépe v útlém věku – později už se nemusí podařit probudit v dospívajícím jedinci zájem a smysl pro povinnost.
Velmi často se stává, že rodič zapálený pro svůj obor začal řešit otázku nástupnictví příliš pozdě. A to se při lámání chleba projeví jako zásadní chyba. Pokud se děti s firmou neztotožňují, necítí s firmou soudržnost, nechápou, proč by v rodinném byznysu měli pokračovat. Jedním z důvodů, proč mladí nemají o převzetí rodinných firem zájem je ten, že v Čechách postrádáme tradici nástupnictví. V mnoha zemích sahá historie rodinných podniků i několik stovek let zpět do minulosti a převzetí společnosti po stárnoucích rodičích je bráno jako samozřejmost.
Předat nebo prodat?
Nástupnictví je proto téma, které dělá vrásky nejednomu majiteli české firmy – v ČR je aktuálně cca tři sta tisíc rodinných firem. Více než polovina majitelů rodinných firem uvádí, že by ji v případě dobré nabídky prodali externímu zájemci. Na závěr se nabízí otázka: a není vlastně správné děti nechat jít svou vlastní cestou? Jistě ano, v případě rodinných firem se však jedná o jednosměrku. Po třiceti letech vedení firmy už majitelé zpravidla nemají energii na to čekat, až jejich děti zjistí, že začít vlastní podnikání není legrace, nebo že rozhodnout se dobrovolně pro celoživotní dráhu zaměstnance a podřadnosti nebylo to pravé ořechové. Pro majitele firmy, o kterou děti nejeví zájem je proto prodej nejlepším řešením, které i v šedesáti či sedmdesáti otevírá dveře novým příležitostem, zážitkům a dobrodružství. Nebo také zaslouženému odpočinku.
Srp 6, 2020
Být vlastníkem minoritního podílu ve firmě může, ale také nemusí být výhra. A to nejen z finančního hlediska. Na co si dát při odprodeji minoritního podílu pozor, co si zjistit a čeho se vyvarovat?
Kterak Jan firmu vybudovat pomohl, ale ve finále z toho nic neměl
Pohodlně se usaďte, povíme vám pohádku o minoritním vlastníku Janovi. Jan před 25 lety založil firmu společně se svým kamarádem a kolegou a dalšími několika podílníky. Firmě se dařilo, Jan působil jako manažer a vše dlouho fungovalo ke spokojenosti všech zúčastněných. Až do té doby, kdy jeho partner odkoupil další minoritní podíl a stal se tak majoritním vlastníkem. Začalo docházet k mocenským sporům, a Jan si uvědomil, že ve firmě nemá (a ani mít nebude) žádné reálné pravomoci. Majoritní vlastník, kdysi kolega a kamarád, nabídl Janovi, že odkoupí i jeho podíl – vyjádřil přání firmu jako celek předat dětem. Když si Jan představil, že existuje reálné riziko, že mu relativně zanedlouho bude šéfovat kluk, kterého viděl ještě nedávno jak se v plenkách batolí po zahradě, řekl si, že to nemá zapotřebí. Dětem svůj podíl odkázat nechce, vnímá ho v aktuální konstelaci tak trochu jako danajský dar, děti o práci ve firmě navíc nejeví extra zájem.
Nejraději by přijal nabídku majoritního vlastníka a měl celou záležitost vyřešenou, ale nechce dát firmu, kterou také z části vybudoval, zadarmo. Jak tedy při odprodeji postupovat? A na co si dát pozor?
Zde se dostáváme k prvnímu bodu, na co by si měl dát minoritní vlastník při prodeji pozor:
1.Rozhodnutí prodat firmu musí být vážné. Prodej podílu na společnosti vyžaduje hodně trpělivosti a úsilí. Častá situace, kdy majitelem vyřčené „prodám firmu“ je pouze reakcí na aktuální situaci na trhu, ve firmě nebo v osobním životě, a nikoliv pečlivě uváženým rozhodnutím. Co tímto jednáním riskujete? Při prodeji minoritních nabídek není mnoho příležitostí, jak minoritní podíl prodat. Pokud budete mít pověst nerozhodného podílníka, který vždy ve finále po zdlouhavých a náročných jednáních couvne, vaše šance na nalezení solidní nabídky se výrazně sníží.
2.Nevědomost neomlouvá, proto se informujte. Je běžnou praxí, že majoritní vlastník nabídne částku, které není hodnotě podílu adekvátní. Věřte nevěřte, můžete dostat i lepší nabídku.
3.Sami na sebe – opačnou situací je, když má vlastník nerealistická očekávání. Není sice pravdou, že o minoritní podíly není na investičním trhu žádný zájem, ale stále je celkem malý – málokomu se hodí minoritní podíl do investičního portfolia a v tuzemsku stále nejsou investice do minoritních podílů běžným investičním nástrojem.
4.Pokuste se pojmenovat a moderovat svoje emoce – čísla jsou při odprodeji firmy vždy lepším přítelem.
5.Pozor dejte na únik informací. Pokud se informace o záměru prodat firmu dostane k dodavatelům, odběratelům nebo zaměstnancům, může to výrazně poškodit prodávanou firmu a pochopitelně i v konečném důsledku kolikrát i její hodnotu.
6.Vytáhněte všechny kostlivce ze skříně. Pokud budete svůj podíl nabízet zkušenému investorovi, vady na kráse stejně dříve nebo později odhalí. Transparentnost ušetří čas a energii všem zúčastněným.
7.Připravte si finanční výkazy společnosti, urychlí to proces vyjednávání, kontroly i prodeje.
8.Připravte svou firmu na striptýz. Seriózní investor bude chtít vidět vaši firmu opravdu obnaženou. Připravte se na to, že budete muset zveřejnit všechny vyžádané dokumenty a zodpovídat otázky týkající se informací v podstatě o všech aspektech fungování společnosti – od finančních výkazů a manažerského účetnictví, přes informace o provozu společnosti, technologických postupech, zaměstnancích až po citlivé informace z prodeje či nákupu.
9.Věnujte pozornost dohodě o vaší angažovanosti ve firmě po prodeji. Pokud se vám nepodařilo vybudovat společnost s manažerskou strukturou zcela nezávislou na vlastnících, počítejte s tím, že se budete (možná i muset) po určitou dobu po prodeji ve firmě dále angažovat. Jedná se o takovou delegační bilanci – čím větší je z pohledu zákaznických vazeb, loajality klíčových zaměstnanců, know-how atd, tím vzrůstá pravděpodobnost, že kupující bude trvat na tom, aby v rámci zachování kontinuity pokračovalo alespoň po nějakou dobu i vaše působení ve firmě.
10.Přistupujte k prodeji firmy s pokorou. Majitelé firem se často domnívají, že prodat firmu je především o právní stránce, kterou za ně vyřeší jejich právník a vše ostatní zvládnou sami. Věřte, že právě proces odprodeje firmy je jedním z těch úkonů, které se vyplatí delegovat na někoho, kdo má s tímto zkušenost, a to nejlépe vícečetnou. Zvládne vlastník celý proces absolvovat sám, bez asistence? Ano, kolikrát se mu to skutečně podaří. Odpověď na otázku, zda vlastník po vlastní ose vyjednal nejlepší možné podmínky, však už tak jednoznačná není.
Srp 5, 2020
Prodej firmy rozhodně nepatří mezi každodenní podnikatelská rozhodnutí. Takovému rozhodnutí by měla předcházet zralá úvaha. A nejen ekonomická, prodej celoživotního díla je také otázkou emocionální. Jak si být jist, zda firmu prodat?
Otázka č. 1: Jak se cítíte, když ráno vstanete a chystáte se do práce?
A nemám tím na mysli bolest kloubů nebo zad, to postihuje s určitým věkem každého, bez ohledu na to, zda vede či nevede firmu (spíš to má souvislost s tím, jaký vede život, ale o tom až někdy příště). Nejčastějším důvodem, proč lidé své podíly nebo i celé firmy prodávají, je jednoznačně únava zakladatelů firem po 15-20 letech vyčerpávající práce. Mnohdy se přidává úmrtí, rozvod, dědictví, nesoulad mezi společníky a další faktory. Pokud se každé ráno budíte s vráskami na čele a jste ve stresu ještě, než vstanete, je nasnadě otázka, zda něco nezměnit. Jednou z variant je právě odprodej společnosti nebo alespoň její části. Druhou variantou je pokusit se vztahy ve firmě zastabilizovat a firmu restrukturalizovat tak, abyste s jejím chodem měli méně provozních starostí. Ale to je ve většině případů nelehký běh na celkem dlouhou trať. To nás přivádí k otázce druhé – není lepší variantou ohlédnout se za tím, co jsme dokázali a jít budovat něco nového?
Otázka číslo 2: Dovedete si představit, že byste v životě dělali něco jiného?
Jsou lidé, kteří se s firmou přímo identifikují, je jejich celý život a neumí si představit, co by dělali, kdyby neměli status majitele nebo spolumajitele a povinnosti s tím spojené. Velmi často se jedná o lidi inteligentní, se sklony k preciznosti a workoholismu. To, že si neumíte představit, že byste dělali něco jiného neznamená, že nic, co by vás naplňovalo, nenajdete. Tedy, opravdu to nenajdete, pokud se nad tím nezamyslíte a hledat nezačnete. Vraťte se k legendární otázce z dětství: co byste chtěl/a dělat, kdybyste mohl/a dělat opravdu, ale opravdu cokoliv? Ať už se jedná o to být policistou, popelářem, pěstitelem květin, nezávislým konzultantem. Můžete pokračovat dalšími otázkami. Co za činnost/ téma/ situaci vás v poslední době nadchlo? A co konkrétně vás na tom nadchlo?
V dnešní době často prodávají firmy i mladší majitelé, kteří již dosáhli stanoveného cíle nebo jim začal vadit firemní stereotyp. Tato skupina majitelů potom většinou peníze získané prodejem investuje téměř ihned do nového podnikatelského projektu. Ale ve čtyřiceti ani v padesáti život rozhodně nekončí. Naopak. Pokud ve zralejším věku stavíte podnikání, je to příležitost vytěžit ze zkušeností a neopakovat chyby, kterých jsme se dopouštěli v mládí. Podnikání vzkvétá rychleji a s kapitálem z prodaného podílu navíc bez finančního stresu.
Otázka č. 3: Co má vlastně v životě cenu?
Většina úspěšných lidí je velmi náročná na sebe a tím pádem i na své okolí. Málokdo dojde k úspěchu bez adekvátně vynaloženého úsilí. Takoví lidé ví, že pro úspěch se musí něco obětovat. Často jsou to právě vztahy. Člověk nemůže dát všechno zároveň firmě i rodině. Pokud za sebou máte 20–30 let maratonu a dosahování stále vyšších met, zastavte se, rozhlédněte se kolem sebe a uvědomte si, kdo vám dělal zázemí a podporoval vás. Nejlepší investicí je ta do zdravých mezilidských vztahů – možná je čas změnit investiční strategii. Možná ale také zjistíte, že podnikání opravdu je vaším životem a nechcete na tom nic měnit. Potom si však položte otázku následující:
Otázka č. 4: Co mě na mé práci pro moji firmu doopravdy baví a naplňuje? A Čeho bych se rád/a zbavil/a?
Zde poslouží klasický papír, tužka a seznam pro a proti. Napište si seznam činností, které vykonáváte, ať už jste na pozici manažera, jednatele, nebo odborného pracovníka. Uvidíte, už jen to, že se nad tím zamyslíte, přinese výsledky. Možná se budete divit, kolik toho vlastně děláte, a co za tipy činností na denním pořádku vykonáváte. Na škodu není ani ověřit svou pracovní náplň s tím, co u vaší pozice stojí v organizační struktuře. Neděláte „náhodou“ práci za někoho jiného? Nebo rovnou za více lidí?
Druhým krokem je vytřídit, které z vykonávaných činností vás baví, naplňují a které vás stresují a kterých byste se nejraději zbavili. Pokuste se svou pracovní náplň uzpůsobit tomu, co vás baví. Po letech budování společnosti si tento „luxus“ zasloužíte, nemyslíte? A pokud to není reálné? Zamyslete se nad prací – klidně na vlastním projektu – která by více odpovídala tomu, co vás baví a těší.
Otázka č. 5: Co jste chtěl/a v životě vždy vyzkoušet?
Bunjee jumping? Obletět svět balónem? Naučit se vařit meditariánskou kuchyň? Podívat se na burning mana? Jet na rockový festival? Vidět oblíbenou kapelu než i její poslední člen zemře? (Doplňte cokoliv, fantazii se meze nekladou. A teď zkuste další otázku: jaký mám pocit, když na to (ať už pro vás to „to“ znamená cokoliv), pomyslím? Pojmenujte své pocity, onálepkujte je, vždy jedním slovem. Máte ve svém malém slovníčku zážitků, které jste nikdy neprožili slova jako nadšení, vzrušení, radost? Pak pokračujte dále. Co potřebujete k tomu, abyste zrealizovali to, co jste doposud nikdy neudělali?
Jak bylo již napsáno v úvodu, firmu člověk zpravidla prodává jenom jednou za život. Pravdou však také je, že člověk i žije jenom jednou. Prodej firmy je závažným životním krokem, se kterým přichází i bilance toho, jak člověk žil, čeho dosáhnul, zda je spokojený s tím, co vidí, když se za sebe ohlédne. A to nás přivádí k otázce poslední
Otázka č. 6: Co cítíte, když se ohlédnete za svým dosavadním životem?
Pokud je to, co cítíte vnitřní uspokojení, můžete s klidným srdcem odejít, a dělat cokoliv, co vás učiní šťastným nebo si situaci přizpůsobit tak, aby vám byla příjemná. Pokud tomu tak není, nezoufejte. Najděte to, co by vás opravdu naplňovalo – ať už je to práce nebo rodina – a dejte tomu všechno, co uznáte za vhodné. Protože nikdy není pozdě začít.
Srp 5, 2020
Za každým podnikatelským záměrem stojí příběh. Příběh dobrého nápadu, tvrdé práce, štěstí, schopnosti odhadnout konkurenci, využití možností a hlavně lidé. Lidé, kteří věnovali veškerý svůj um, potenciál a čas tomu, aby vybudovali hodnoty, které přetrvávají generace, pozitivně ovlivňují lidská společenství a přispívají k bohatství lidí, kteří je tvoří i k bohatství země, ve které lidé žijí.
I za Minority Investments stojí příběh. Ten náš. Pocházíme z prostředí rodinných firem, které vybudovali naši otcové. Působili jsme v rodinných podnicích, ale šli jsme také vlastní cestou a věnovali se vlastním podnikatelským aktivitám v oblasti investic, firemního poradenství, rozvoje firem, restrukturalizací a nákupů a prodejů firemních podílů. Vždy nás těšilo, když firmy pokračovaly dále a rozvíjely se ku spokojenosti svých majitelů, zaměstnanců a komunity. Každá firma, která díky naší pomoci získala nové zákazníky, rozšířila svou výrobu nebo začala vyvážet do zahraničí, je další pevnou oporou naší ekonomiky a společnosti. A dál tvoří svůj příběh.
České firmy procházejí obdobím generačních výměn
Zároveň vidíme, že české firmy procházejí všechny najednou poprvé generační výměnou. Je to dáno tím, že rok 1989 znamenal stejnou startovací čáru pro všechny. Je to už přes třicet let a logicky se nyní střídají generace. Jde o období plné nových výzev a možností. Výměna generací znamená také změny ve vlastnictví podílů ve firmách. A my této změně chceme být nápomocni, protože věříme, že tradice může pokračovat díky novým impulsům a inovacím, které s sebou nová generace přináší.
Chceme tedy českým podnikům pomáhat v růstu a dalším rozvoji jako kvalifikovaní investoři do minoritních podílů od 10 do 50 procent nejen ve firmách, ale i v nemovitostech a tím je také udržet v českých rukou. Investujeme svůj vlastní kapitál, proto se chováme maximálně odpovědně a přemýšlíme v dlouhodobých horizontech.
Jsme zvyklí tvrdě pracovat a víme, že výsledky se dostavují trpělivou dlouhodobou prací. Proto se orientujeme na dlouhodobé investice a dlouhodobá partnerství. Budeme podporovat investice do lidského kapitálu, firemní kultury, technologií, automatizace, robotizace a budování know-how. Tím vším přispějeme k jejich revitalizaci a dalšímu rozvoji.
Firma je živý organismus – musí se rozvíjet jako celek
Dbáme na otevřené a férové vztahy s našimi obchodními partnery a vzájemný respekt považujeme za klíč k dalšímu rozvoji podniků. Věříme, že hodnoty jako jsou společenská odpovědnost, šetrný přístup k prostředí, ve kterém žijeme a hledání možností, jak nejlépe umožnit ženám i mužům využít svého potenciálu v práci jsou stejně důležité jako další rozvoj podniků, do kterých investujeme. Chceme dávat šanci mladým lidem, aby mohli uplatnit své vize a plnit si své sny.
Jsme si jistí, že české firmy mohou uspět na zahraničních trzích v ještě větší míře než nyní. Naše motivace je prostá. Žijeme v úžasné zemi plné chytrých a šikovných lidí. A víme, že na tom můžeme být ještě lépe. Tomu chceme pomoci, aby ti, kteří přijdou po nás, měli na co navázat.
Srp 4, 2020
Devadesátky jsou dávno pryč, podnikání už není divoký západ
České právní prostřední doposavad neposkytovalo dostatečnou právní ochranu minoritních vlastníků – toto se mění. Už dávno nejsme v devadesátkách, kdy i nemožné bylo možné a řízení firmy se často podobalo scénám z westernu. Zároveň se nacházíme v unikátní době, kdy dochází k mezigeneračním výměnám ve firmách. Zakladatelé porevolučních podniků se dostávají do důchodového věku a mnoho následovníků a dědiců nechce pokračovat v řízení rodinného podniku.
Mnoho českých firem je v čase poměrně stabilní, důsledkem toho je další charakteristický rys českého trhu s minoritními podíly – neroztříštěnost menšinových podílů. Ta je markantní především ve srovnání se západními zeměmi – tamější minoritní vlastníci drží podíly v průměru okolo 5 %, v Čechách je toto procento mnohem vyšší.
České firmy potřebují finance i know-how
Ale abychom nehovořili jenom v superlativech – v rámci českých firem existuje řada neefektivností, které společně s nedostatkem kapitálu často brzdí jejich další rozvoj. Častým problémem, který firmu paralyzuje, jsou také neoptimální vztahy mezi spoluvlastníky. Tyto dva zmíněné body jsou častým důvodem, proč firmy naplno nerozvíjí svůj potenciál.
Častou otázkou, kterou nám klienti kladou je, proč jsme se rozhodli zaměřit právě na investice do minoritních podílů v českých společnostech. Věříme, že v českých firmách dřímá veliký potenciál, který je možné s naší rozvíjet. Do společností vstupujeme jako partneři a mimo silného finančního zázemí nabízíme naše know-how získané lety praxe nejen z investičního a korporátního prostředí, ale i z řízení českých firem.
Zaměřujeme se na podniky se silným peněžním tokem a rozvahou. Investujeme v odvětví, ve kterých máme zkušenosti, abychom dokázali podpořit management i vlastním know-how. Při investování do podniku se spolupodílíme na zdokonalení a zefektivnění procesů dané společnosti, ucelení její strategie a vize do budoucna, nastavení kontrolních systému a práci s lidským kapitálem, snažíme se pochopit vztahy mezi jednotlivými vlastníky a dovést je ke kompromisu a vzájemné shodě. A jaká je naše vize? Věříme v potenciál českého podnikání a chceme aktivně přispět k jeho rozvoji a mezinárodní konkurenceschopnosti.
Nejnovější komentáře